Vracím se ke kreslení a hledám nejmenší počet křivek, ze kterých se věc dá složit.
Vrátil jsem se ke kreslení a k popisování věcí tak, že hledám nejmenší nutný průnik křivek. Bod, ve kterém se věc dá přečíst jako něco konkrétního, na čem se shodneme, a víc už přidávat nemusím.
Většina té práce se děje v negativním prostoru. Černá proti bílé, vyrovnání mezi nimi a tvar, který se někde v tom najde.
Náměty jsou obyčejné. Moka konvice, trs banánů, třešně, auto, had v brýlích.
Ten styl jsem nevymyslel. Stal se mi přirozeným, aniž bych ho musel navrhovat.
